Před mnoha lety vznikl plán, jak projet komplet celé Maďarsko od Fertodu přes Budapest, Debrecen, Szeget až po Pecs, Balaton a zpět. Jelikož už letos velká dovolená byla, rozhodnutí padlo, že pojedeme jen k Balatonu. Nakonec z toho byly ještě dvě návštěvy zámků, ale o tom později.

Předně upozorňuji, že v článku nehodlám věrně psát maďarské názvy.

Výběr ubytování, Siofok

Místo, kde strávíme dovolenou u Balatonu, bylo vybráno ¾ roku předem. Siofok. Epicentrum zábavy u Balatonu. „Letovisko“ u jezera. Vlastně jediná možnost, pokud máte malé dítě. Bez dítěte by ještě šel zvážit Heviz, ale jelikož tam jsou lázně (staří lidé močící do vody na velmi malém prostoru), horké prameny a mírná radioaktivita, tak zavrhuji.

Vzhledem k tomu, že jsem ubytování vybíral dostatečně brzy, cenovka za 3 noci se nepřehoupla přes 6 tisíc. Něco takového sehnat v sezónu od června do října není možné. Pobyt byl plánován od 5.9. do 8.9. Dovolená měla být tzv. na pohodu. S malým dítětem to ani jinak nejde. Což znamená nemít žádný časově náročný program. Orientačně víme a zbytek přijde sám.

Ubytování s hodnocením nad 9 z 10, kuchyňský kout, lednice, výbava (fén, nádobí), čistota a s bazénem, kdyby Balaton zklamal. Vybráno, splněno.

Cesta

Tradičně zmíním i cestu a zážitky z ní. Z Olomouce mi mapy nabídly dvě varianty. Jedna po dálnici přes Brno a druhá kolem Zlína. My jeli kolem Zlína, protože jsem tudy ještě nikdy nejel. Naprostá chyba, které jsem litoval co 10 minut na cestě. Šílená trasa. Neskutečně pomalá, stará silnice, na které nepředjedete vůbec nic. Je úplně jedno, v čem jedete, jelikož jsou všude zákazy předjíždění nebo plné čáry a všudypřítomné kamiony. K nasrání parádní volba. Cestou zpět už bylo zvoleno Brno a dálnice. Nikdy více na starou, jak se říká.

Jedeme na Bratislavu, Gyor a pak Siofok. Slovensko proletíte a už na vás z cedulí kouká ugrofinská hatmatilka. Co se maďarských dálnic týče, paráda. Rychlostní limit stejný jako v ČR. Běda ale sjet. Kamkoliv. Čeká vás takový tankodrom, že by kolikrát i našinec čuměl na drát. A to jsme z našich silnic zvyklí na ledacos. Při jízdě jsem pronesl, že je to tady celkově jak u nás. Atmosféra, architektura, zbídačená pole atd. Jenže to bylo hned kousek po sjetí z dálnice. Před námi byly další hodiny cesty nejen tam, ale i zpět. Horší teprve přišlo. Krom toho, tak spálenou kukuřici a úplně na troud černé slunečnice, to jsem ještě neviděl.  Jak po olíznutí plamenometem. Už jen fouknout a popel by povolil a rozpadl se.

Tradičně se na našich cestách zastavujeme v mekáči. Je to u dálnice, rychlé a relativně víme, co tam bude k snědku. O Maďarsku víme, že bezlepkové hambáče umí. Budapešť jsme navštívili mnohokrát (a ještě se budeme vracet) a nikdy nebyl problém. Tady si dávám wrap s kuřecím. Masa víc než mají mnohdy hamburgery. Wrap celkově čtyřnásobná velikost, než jakou dostanete v mekáčích u nás. Chválím. Chuťově skvělé a masa hromada. Ve srovnání s ČR, kdy vám tam dají 2 malinkaté kousíčky masa a za stejnou cenu, jsou tohle nebe a dudy. Mekáč v Siofoku nicméně zklamal. Zajímalo by mě, jak je možné, že mekáče v jedné zemi, relativně pár kilometrů od sebe, mají jídlo v každém jinak dělané a jinak chutnající. Nemělo by to snad být stejné, protože franšíza a nějaké její podmínky? Maďarsko nezklamalo. Tak pálivý mekáč jsem nezažil. V Siofoku opouštíme mekyho s předsevzetím, že tohle bylo tady naposledy. Předsevzetí dostálo slibu a skutečně už jsme tam nejedli. To se nedalo. Nejsme žrouti čili.

Za 4 hodiny přijíždíme z Olomouce do Siofoku. Balaton vidět ze silnice není. Máme v zemi atrakci jako blázen, vyhlášenou po Evropě, ale místo, abychom dovolili lidem se z auta těšit a kochat, tak silnici položíme na úroveň té atrakce a ještě pro jistotu nahrneme okolo atrakce val a vysázíme na něj stromy. Aby nešlo vidět lautr nic z té podělané, monotónní dálnice, silnice. Ačkoliv nesnáším Chorvatsko, cesta do Splitu kolem pobřeží je něco neuvěřitelného. Koukáte se shora na tu krásu, moře. Únava za volantem je ta tam. Těšíte se. Členové posádky auta dělají fotky. Prostě paráda. Tady uvidíte Balaton z 50m od něj.

Vjíždíme do Siofoku a manželku hned bije do očí retro styl všude okolo. Návštěvou této lokality se skutečně vrátíte do osmdesátek. Styl budov, barvy, oblečení lidí, podniky, restaurace... Až na moderní auta. Čeká nás první zastavení v plánu. Zvířata.

Bella Animal Park

Mini zoo lákající na volně se pohybující se zvířata. Upřímně, podle fotek v recenzích a na googlu neočekávám nic. Procházku po jízdě autem. Jedu tam kvůli manželce a téměř ročnímu synovi. U vchodu paní, která vás za poplatek vyfotí, a pak dostanete fotku. Když jsem ji viděl, jakým stylem fotí rodinu před námi, odmítám s úsměvem (paní promine, ale jelikož už mám ve focení něco za sebou, tak tohle bylo k úsměvu a lepší fotky uděláte na sprosto mobilem, protože namířit foťák na AUTO s bleskem rovnou napřímo do ksichtu, to je inačí umění, panečku) a procházíme kolem směr pokladna. Centrum tvoří rodinný dům, ve kterém bydlí majitelé. Pod ním stáje plné koní, jeden pony. Vlevo atrakce na tahání peněz z lidí (nafukovací hrad, stánek s občerstvením). Vpravo ohrada s velbloudy. Jeden velbloud je venku. Prochází se kolem nás. Hledím na něj a lusknutím prstů se mi tady hned začíná líbit.

Ono to tady není vůbec špatné, říkám si. Naopak. Přichází nadšení! Kde jinde potkáte na půl metru od vás velblouda? V nějaké zoo, kde můžete být rádi, když uvidíte zdrogovaná, mentálně vyčerpaná zvířata stojící co nejdál od chodníku, kudy proudí lidé? Asi sotva. Přes cestu přeběhnou zpod ohrady velbloudů tři malá prasata. 

Kousek od nich honáčtí psi na volno. Co je to tam dál? Lamy? Alpaky? Jdeme k nim. Tohle byla sekvence odehrávající se na 15 metrech a v podstatě jedna akce následující další. A tak si mě Bella Animal Park totálně získal. Hladím si Alpaku. 

Pohladím i malá prasata a srovnávám jemňoučký zážitek z Alpak se šmirgl papírem prasat. Nelezeme do žádné ohrady. Zmíněná zvířata jsou kolem vás zcela volně a na dosah ruky. Je libo pohladit telátko? Ovci? Alpaku? Pony? Koně? Velblouda? Psa? Jakési zakrslé a buclaté slepice, oslici? Není problém. Co vám zvířata dovolí. 

A mají tu i extra živou želvu. Nechápu, kde se vzalo pojmenování "pomalý jak želva“. Sakra, tady ten dinosaurus s krunýřem snad valí stovku na čas. Ani nestíhám tu raketu vyfotit. Co to je??? Naspeedovaná želva fičící si to na peří nebo jak?

Pár alpak se rozhodlo, že má hlad a kus od nás je tráva zelenější a chutnější. Honáčtí psi to viděli jinak a už ty alpaky hnaly zpět do stáda. Žádný páníček jim to nepřikazoval. Dělají to sami od sebe. Mají to v genech. Parádní akce. Vyfocené ani natočené to nemám. Jednak to byla rychlá akce a pak mě v tu chvíli ani nehlo cokoliv dělat krom zírání s úsměvem a užívání si představení.

Takové atrakce jsou nejlepší. Neočekáváte vůbec nic a stane se z toho nejlepší zážitek.

Finance a rozpočet

Ubytování do 6 tisíc zařízené. Protože Maďarsko nakonec zvedlo ceny jako všechny státy, ta tam je doba, kdy s Českou korunou přijedete jako hrabata užívající si v levném státu. To se nám stalo v krásné době před inflací. Za pár korun jsme si jedli a pili v luxusní restauraci, cestovali po Budapešti za pár korun Bolt taxíkem, kupovali cokoliv za pár kaček. Tomu je konec. Ceny jídla jsou tu už shodné jako v ČR. Vstupenky, drogerie, suvenýry, v podstatě vše. Ceny se srovnaly. Opět se potvrzuje, že jet do Maďarska k Balatonu je jako být v ČR, ale s Balatonem. 

Co naopak překvapilo, byly ceny parkovného. Mile překvapilo. Siofok a celkově oblast Balatonu je rozdělena na 3 parkovací zóny. Můžete se trápit u parkovacích automatů nebo použít appku. Měl jsem kuráže dost a vydal se k automatu. Ani zmínka anglicky. Nepochopíte z toho vůbec nic. A z maďarštiny nic neodvodíte. 

Začínám stahovat appku na parking. Mezitím přijíždí nějaké maďarské auto. Vystupují lidé a jdou k automatu. OK, říkám si, když se vám to povede, přijdu si pro radu. Hahá, Maďaři a ani jako rodilí si s tím pazmekem neporadili. Naklikávám do appky nutné údaje (SPZ, parkovací zóna, platební údaje karty) a zahajuji parkování. Parkoviště 80m od Balatonu od nejprestižnější části, Plazs Siofok. Za 3 hodiny parkování stovka. Fajn, to se mi líbí. 

Na fotce je jeden ze tří vstupů. 

Parkovací zóny jsou 3. Vyzkoušeli jsme si dvě a cenový rozdíl je za shodnou dobu parkování opravdu znát. Rozpočet byl dalších 6 tisíc na suvenýry, vstupy, dopravu a pak neomezený rozpočet na jídlo a pití. Celkem se rozkutálelo 15 tisíc za celou dovolenou (Balaton, Bella Animal park, Keszthely, Fertod a Esterháza, jídlo a pití). Velmi slušná bilance za 4 dny.

Balaton

Tak se ukaž! Vidím fotky na googlu už při letošním aktualizovaném plánování a viděl jsem je už roky nazpět. Takový větší rybník, no. Nedělám si iluze, že se bude moci porovnávat s mořem, písčitou pláží jako na kanárech nebo mít barvu jako na Mallorce. Přesto, přicházíme k němu a je to paráda na pohled. Po jezeře se prohání lodě, plachetnice, paddle boardy a tak všechno možné. Okamžitě mě zarazí, jak daleko jsou lidé ve vodě mající vodu po kolena. To je vtip? To je dobrých 100m ve vodě a oni jsou po kolena! Jásám. Voda bude jednak teplá a pak máme s sebou ani ne ročního prcka. Užije si to.

Balaton má průměrnou hloubku 3 metry. Voda se ohřívá rovnoměrně. Vybalujeme věci, nasadit koupací plenu malému a šup s foťákem do vody ať je vše řádně zdokumentováno. Přijíždíme po 17. hodině (ráno patřilo bazénu v ubytování) a to znamená, že vstup na nejprestižnější část neplatíme, Plazs Siofok zdarma. Super. 30 stupňů ve stínu nám jistí ještě dobré 2 hodiny vedra. Malý se vody a ostatně ničeho nebojí. Po hlavě do všeho. Koukám na něj, jak se manželce snaží vymanit z náručí už už, aby byl ve vodě. Děláš si prdel? Manželka ho dává do vody, kterou má dítě po třísla. Žádná zvykačka na chladnější vodu, aby si tělo zvyklo. Rovnou se dává do chůze, chechtá se a chce vše pochodit a cáchat se. O materiál k focení nemám nouzi. Pár fotek bude průběžně opět zde: Facebook Jasonb54photography. Jde o neutrální fota, jelikož padlo rozhodnutí soukromé fotky zkrátka nechat jen do soukromého alba, kam adekvátně patří a ne na internet. Když máte malé dítě, všechny vaše pohledy na vše okolo se změní.

Plazs Siofok je místo, kde to v sezónu žije. Červenec a srpen je nabitý. Co den, to jiný program. Oplocený areál se třemi vstupy. Vstupné se platí. My neplatili po 17. hodině dne 6.9. vůbec nic. I když je pořád třicítkové vedro, dle kalendáře je po sezóně a tak tady k tomu přistupují. Voda nesmrdí. Dá se najít místo se stínem pod stromy. Nebaví už ležení a slunění nebo voda? Běžte se projít okolo mola nebo podívat k barům. Nečekejte ale žádné snobské, nóbl bary, restaurace nebo kavárny. On je to přece jenom ten Balaton u Maďarů a navíc ty zmíněné osmdesátky. Na druhou stranu se cítíte dobře i ve špinavých kraťasech, protože to okolo je tak nějak jako výlet k Mácháči apod. 

Největší atrakcí je ruské kolo. Čekací doba ve frontě je tragická. Klučík nechává běžet 3x kolo dokola jen se zaplněnými třemi kabinami. Asi má náklady na háku. Ono je to fajn, že si nafotíte Balaton bez všudypřítomných lidí v každé kabince. Zdržujeme se do 8 do večera. To se ukazuje jako hraniční hodina. Slunce o půl deváté úplně zapadlo a vyrojily se komáři. Bereme nohy na ramena a směr auto.

Golden Beach. Prakticky navazuje na Plazs Siofok. Na mapách budete zdlouhavě řešit přesné určení místa Plazs Siofok, Golden nebo Silver beach. Mně se to povedlo po 4 dnech a praktických zkušenostech po prvním dni tady. Prostě Maďaři. U Golden beach bylo citelně znát, že tahle „pláž“ je zdarma. Voda lehce smrdí. Na zemi v trávě milion vajglů, atrakce žádné, cukrárny tady nemají ani zaplé lednice na zmrzlinu a přeplněno. Tady to nebude na dlouho. Balíme, jedeme si pro mincičku do Belly zoo, nakoupit a strávíme večer v bazénu u ubytování.

Silver Beach. Návštěva byla původně v plánu, ale po zážitku z Golden beach jsem raději vymyslel alternativu. Pojedeme se podívat na zámek Keszthely u Hevizu. Skvělá volba. Dálnice byla uzavřená, takže se cesta lehce protáhla, ale díky tomu zase vidíme, jak je lokalita v pondělí ráno živá. Parkoviště u nákupáků přeplněná. Bleší trhy. Silnice k prasknutí. Nechápeme, co se děje. Vždyť je pondělí 9 ráno a je tu všude větší šrumec, než byl od pátku do neděle do večera za celou dobu dohromady.

Jídlo

První den, cesta autem. Jasné řešení. Mekáč. Po příjezdu zvažujeme vlastní vaření nebo místní kuchyni a podniky. Nechce se nám na nákup, malý protestuje nebo s ním chceme trávit čas u bazénu, u Balatonu atd. Zkouším objednat bezlepkové jídlo u Cafe Spirit přes Wolt. Objednávka odeslána, zaplacena, v podniku objednávku viděli a za 10 minut bum, objednávka zrušena. Co to má být? To se mi ještě nikdy, nikde nestalo. Již dříve (10dnů před příjezdem) jsem jim psal e-mail s dotazem, jestli udělají manželce k narozeninám bezlepkový dort. Bez odpovědi. Ani slovo. Takže po této druhé negativní zkušenosti jdu na googlu psát recenzi. Kdyby to šlo, dám jim mínus 5 hvězd. Kreténi v Café Spirit. České prachy vám smrdí? Fajn.

Nacházím alternativu. Pietro Pizzeria. Bezlepková. Vytvářím účet, objednávám gluten free pizzu s donáškou a platbou na místě po doručení. Neumí donášku až ke dveřím, tak si pro jídlo jdu nějakých 80m ke hlavní silnici. Řidič je mladý a umí anglicky. Konečně! Konečně někdo, kdo tady umí anglicky. Všichni tady řeší jen Němčinu. Sousedí kousek s Rakouskem a jsou z toho úplně hotoví. Jídlo sníme. Na druhý den objednávám znovu. Tentokrát přijede tlustá bečka, z dálky volám „Hello“, aby si všiml, že jdu. Bečka slyšící angličtinu tašku s jídlem v ruce drženou přede mnou najednou schovává do auta. To si děláš prdel, sádlo? Platím a odcházím. Potvrzeno. Něco je špatně. Jsme nafouklí. Není nám úplně špatně, ale dobře taky ne. Přitom na obalech od jídla všude nálepky bez lepku. Svádíme to na koření. Koupíme si v nákupáku vajíčka, meloun, banány, mléko, Nestlé Corn Flakes bez lepku máme s sebou, takže na večeři a snídani vystaráno. Okamžitě pociťujeme na druhý den úlevu. Což je zároveň velmi špatnou zprávou pro bezlepkáře. V Siofoku se zdravě nenajíte. Ani omylem. Leda si nakoupit v supermarketu a vařit si.

Keszthely

Vtipné bylo se dočíst, že Keszthely je maďarským Versailles. Ještě vtipnější, že tohle píší o všech zámcích na západ od Balatonu. Stejně tak o Esterházy paláci. Není tomu v realitě tak. Jsou to běžné zámečky jako u nás. Mají tu fontánu před a za zámkem. Jednu sochu a menší parčík. Vcelku o ničem, kdyby… se v době naší návštěvy v pondělí (!) nekonala u zámku velká akce sjezdu a ocenění veteránů. Nádherné kousky, lidí mraky, pódium, živá hudba, připravené poháry. Mega akce. Trávíme tu nečekaně několik hodin. Vše nafoceno, nahráno na video, vystoupáno do věže, prohlédnut zámek způsobem „kde si najdu otevřené dveře a nikdo mě nevyhodí, tam vlezu“. Paráda. Za suvenýry utrácím 15000 HUF. Na naše cca tisícovka. Mám dvě parádní vína z roku 2015. Merlot a Camembert. 5 magnetek a ještě nějaké cetky. Za tento úlovek jsem na sebe pyšný. Mám všechno pokryté a za pár korun. Parkovné po x hodinách tady u zámku lidových 77 korun. Naprosto vydařená akce a parádní rozhodnutí vykašlat se na Silver beach.

Fotky veteránů už jsou online na mém FB profilu: www.facebook.com/jasonb54photography 

Směr ČR, nebo že by…

Fičím si to směr Gyor, hranice a čekám na mekáč, abychom se od snídaně najedli. Nic. A jak tak hladoví cestujeme, vzpomenu si, že u hranic je někde Zámek Esterházy. Když už jsme tady v okolí, mekáč nikde, máme vcelku dobrý čas akorát na to, abychom viděli možná park (5 hodin odpoledne), ale směr ČR se mi nechce.

A tak jo! Dávám do navigačky směr Fertod a zámek Esterházy. Překvapivě se dočítáme, že jde o maďarské Versailles. Opět, bože bože. Je 17:45 a přijíždíme. Krásný pohled ze silnice na vstupní bránu a zámek v pozadí. 

Na parkovišti jsou zvedlé závory a nic se neplatí. Že by se tak uvolňovalo parkoviště na odpoledne? Cože? A tak tam vjíždím s bojovým plánem, jak vyjet přes cyklostezku na silnici, kdyby závory klesly. Jdeme směr zámek cca 100m. Hned naproti zámku restaurace. Jelikož u brány stojí nějaké promotérky a securiťák, hlad jde stranou, jdu se ptát, jestli se dostaneme do zámku nebo do parku. Naštěstí jedna holčina zvládá angličtinu. Jinak všichni okolo čumí, jak tupé Y. 

Před zámkem probíhá akce promítání filmu Velký Gatsby v Maďarštině, a proto jsou zahrady zavřené a prohlídky zámku skončily ve 4. Ale pokud budeme chtít a koupíme si lístky na film, třeba stihneme prohlídku v 18:00 hod. v Maďarštině. Jdu hned ke kasám přes silnici. Je to takové 2x tam a zpátky. Paní za kasou je typická pokladní. V palici vymeteno. Používá google překladač v počítači. Snažím se s ní domluvit, že dovnitř můžeme dle informací promotérky. Ona ne, všechno je zavřeno. Park, zámek, nic, nikam, naserte si, vypadněte. Funguje jen kino, Velký Gatsby. 

Po 10 minutách mé komunikace směrem ke ztrouchnivělému dřevu říkám: „Fajn, 2 lístky na Gatsbyho!“ Čumí na mě. Já vytahuju mobil a říkám, že zaplatím mobilem. Tiskni je a nečum, pindo. Takže držím 2 lístky v rukách, nasraný za takovou krávu rozhodující o zbytku naší dovolené, ale to se mění u brány zámku, kde dostáváme bílé pásky na ruky, vstup umožněn. Tadá, svině stará za pokladnou.

 Fotíme, obdivujeme no a jdu se zeptat, jak funguje ta bílá páska, co s tím můžeme, kam a co a jak. Holčina v zámku vytahuje mobil, abychom mohli komunikovat v angličtině. Děláte si už prdel? Mladá generace neumí anglicky??? Mohlo jí být tak 22. Naštěstí přichází průvodkyně a mluvíme anglicky. Dozvídáme se, že zámek zavřel v 16:00 hod. kvůli promítání filmu. Jinak bývají prohlídky až do 18. hodiny. Ani do parku ani do zámku nesmíme. Můžeme zůstat na film. Nenechávám se odbýt a odkazuji se na promotérku u brány, která tvrdila, že prohlídku stíháme v 6. Prý nene. Otáčíme se, popošli jsme 10m a průvodkyně za námi jde. Můžeme jít na prohlídku zámku, která začíná v 6, ale bude v Maďarštině. Říkáme jasně, že jdeme. Máme radost. 

Sešla se slušná skupina lidí. Prohlídka začíná. Malému se maďarština taky nepozdává jako nám a má potřebu se k ní vyjádřit. Manželka prohlídku opouští po 10 minutách. Nechceme rušit skupinu a výklad. Dělám fotky a videa. 

Naštěstí mají rekvizity a místnosti anglické popisky. Výkladu pochopitelně nerozumím ani slovo. Nechce se mi stát metr od průvodkyně a řešit nahrávání audia, které mi bude překladač překládat. Zas takový zapálenec do zámků nejsem. Nejčastějším slovem je „herzog“. To je potřeba vyhledat. V překladu vévoda. Prohlídka trvá hodinu a je zakončená velkým sálem, kde koncertoval Mozart a Hayden. Jakmile byl ukončen výklad, průvodkyně za mnou přišla, aby mi řekla pár slov anglicky. Zahradou chodili poddaní a další nevýznamní lidé. Ti významní chodili směrem zepředu od silnice. Na zámku se zdržela 3 dny Marie Terezie a byla to událost. Byla v prvním patře, které bylo určeno pro VIP, v levém křídle určeném pro ženy. Pravé křídlo bylo pro muže. Mám aspoň fotky, videa, děkuji a odcházím ven za manželkou, dítětem na balkon. Promítání filmu už začíná. Všechny židle obsazeny, stolky také. Lidé si s sebou berou deky, piknikové koše. Vypadá to podle oblečení lidí na posh událost. Odcházíme směrem restaurace na večeři. Za honosné jídlo, 3x Sprite platím 900,- Kč a odjíždíme z přecpaného parkoviště.

Směr ČR

Navigace ukazuje dojezd po půlnoci. Proč ne. Stálo to za to. Sice neplánované 2 návštěvy, ale stačilo vědět, kudy tam. Pak už bylo na náhodě, že na obou místech probíhala speciální akce. Navigace z Fertodu navigovala přes Rakousko. Dá se projet bez užití dálnice. Spíše čekám, jestli přijde časem pokuta, že jsem si nevšiml toho, že jsme v obci (protože lány polí a baráky někde v dáli) a jel jsem 70. V té tmě to zkrátka vidět nebylo, že už je dávno obec a ani si nejsem vědom cedule. Tudy opatrně. Na každém kousku radar. To samé pak kousek znovu přes Maďarsko z Rakouska směr Bratislava. Rozhodně na dálnici na Brno a pak Olomouc. Večer se dá i to poblbané Brno projet bez obtíží. A je to. Maďarsko za námi.

#cafespirit #bezlepku #glutenfree #siofok #pietrobistro #pietropizzeria #balaton #hungary #madarsko #dovolena #vylet #keszthely #esterhazy #bellaanimalpark #bellaminizoo #lepek #dieta