Výchozím bodem bude buď parkoviště Hvězda, nebo Karlova Studánka. Podle toho, jak se cítíte, kolik máte sil. Z Karlovy Studánky připočtěte náročný výstup k Ovčárně. Když budete parkovat na Hvězdě, čeká vás k Ovčárně „jen“ dalších 5km, které ale nestoupáte tak strmě.

Dalším způsobem, jak situaci řešit je autobus. Za 50,- Kč jezdí bílý autobus kraje. Pak je tu ještě 7 jiných autobusů. K Ovčárně z Hvězdy jezdí celkem 8 autobusů! Na jízdní řády se nespoléhejte. Ráno a dopoledne vyjíždí ještě jakž takž na čas, ale odpoledne už jsou rozestupy klidně 10-15 minut.

Poslední možností je soukromý dopravce, který jezdí postarší bílou dodávkou z místa nedaleko autobusového stanoviště. Zaplatíte také 50,- Kč za osobu. Jezdí s dodávkou jako dobytek, takže to na opakování rozhodně není a nedoporučuji.

Rozdíl teplot Hvězda a Ovčárna je citelný. Je to pouhých 5km, ale na merino triko, které bohatě stačilo na Hvězdu, jsem musel nabalit mikinu i „meka“. Na svahu byly zbytky zmoklého sněhu. Jde se po tom extrémně špatně a hlavně se díky tomu ochlazuje okolní vzduch. Zalitoval jsem, že zůstaly nesmeky v koši s výbavou a nenašly si cestu do batohu. Stálo mě to drahocennou energii. Sotva vystoupáte nad svah s lyžaři, je po sněhu. Teplota stoupá, mek putuje do batohu. Z batohu naopak vytahuji sluchátka a cesta může začít. Výhled na Praděd jako na dlani, otočit a vyrazit směr Pecny.

Cesta začíná

Petrovy kameny, 1447 m n. m. Letos je to poprvé, co jsem u nich byl. Za celý život, po všech výletech na Praděd nebo do okolí. Nestály za to. Nadmořská výška je skvělá, ale prd z toho, když je to takový kousek od Ovčárny. To pak není žádné zdolávání ani radost.

Na dnešek hlásili nádherné azuro a 20°C na Ovčárně. Bylo to úplně jinak. Šílený vítr, všude mlha, chladno. Meteorologové se bránili, že by jim předpověď vyšla nebýt zlého saharského písku, který vše otočil. Ano, a příště za zpackanou předpověď bude moct Kocour v botách nebo jiná nepředvídatelná ptákovina.

Čekal mě první skutečný bod zájmu dnešního hiku. Vysoká hole, 1464 m n. m. I přes mlhu se v dáli rýsovaly obrysy okolních kopců. Nikam do dály nebylo možné dohlédnout. Mlha byla skutečně hustá. Přesto, že teplota trochu vystoupala a sníh tady žádný nebyl, vítr se postaral o nízkou pocitovou teplotu. Meká nasadit. Celá cesta je nahoru dolů. V takové době (na přelomu března a dubna) a za takového počasí jsem se rozloučil natrvalo s vidinou krásného dne. Na Vysoké holi byl umístěn kámen a chatka. Nebylo o co stát.   Vzhůru na Velký Máj.

Velký Máj, 1385 m n.m. je naprosto nevýrazný vrcholek, kterým projdete bez povšimnutí. Cesta k němu nebyla ničím výrazná. Nahoru, dolů, sem tam nějaký zbytek sněhu, všude mokro, bahno a crčící voda po stezce. Dost se oteplilo. Poloha o 100 metrů níž byla poznat. Skrz mlhu a mraky se začal prodírat obrys slunce.

>> Fotky jako obvykle najdete na mých FB stránkách k focení: JasonB54 Photography <<

Trasa mezi Velkým Májem a Jelením hřbetem (1367 m n. m.) byla tím nejlepším z celého výletu. Vlevo hnusný mlžný mrak, který vydržel až do odpoledne a vpravo prokoukla modrá obloha s bílými mraky. Stačí jeden hřbet, jeden kopec a co to neudělá. Stejně jako minulý týden na Rešovských vodopádech. Ve vesnici pršelo a u vodopádů, které jsou jen přes kopec pár metrů, padaly zmrzlé krupky. Tento kontrast vytvářel zajímavé změny nálad. Díváte se vlevo na tu šedou zkázu a máte pocit nechuti, málo sil, mizérie. Kouknete vpravo a najednou nával energie, radosti a chuti pokračovat.

Jelení hřbet je to samé jako Velký Máj. Nic v trávě.

Pod Jelením hřbetem je Jelení studánka. Jedna stavba zdevastovaná grafiti a jinými debilními nápisy. Roura, ze které teče voda, místo na sednoutí pro jeden pár. Tohle je první místo, kde tento městský bordel (čmáranice sprejem) vidím i na horách. Už bylo zmíněno, jak je tohle místo frekventované? Asi ne. Je to horší než vlakové nádraží. Jdu tudy poprvé a naposledy. Jelení studánka tomu odpovídá. Všude je spousta místa. Jste na horách. Ale tito turisté tady a dnes se u studánky srocují a hromadně odpočívají, jak kdyby to nikde jinde nešlo. Úplně zpitomělí z města, kde si sednete jen tam, kde je lavečka, odpočinete jen tam, kde je k tomu uzpůsobeno místo. Proboha, tohle jsou hory. Sednete si na zadek, kde uznáte za vhodné, kde vás bolí nohy, kde se vám to místo trochu líbí nebo kde tolik nefouká a hotovo.

Vrchol

Vydávám se k cíli dnešní mise. Břidličná hora, 1358 m n. m. Nemám náladu ani chuť před dosažením cíle odpočívat. Tahle cesta není ničím fyzicky náročným. Žádné strmé stoupání se nekoná. Nejdete po náročném terénu plném kořenů, kamenů. Nemusíte dávat pozor na každém metru, kam šlapete. V tom byla Bílá Opava skvělá. Nebo Jánošikove diery na Slovensku. Mám rád takové zábavné trasy. Odpočinu si na konci. Na Břidličné hoře.

Konečně pocit, že jste na nějakém vrcholu. Břidličná hora je skutečně horou. Vrcholek, nějaké ty kameny. Výhledy. I když z většiny zamlžené. A Pecny 300m daleko jako na dlani. Když si vzpomenu, jaký super výhled to byl, když jsme ze Skřítka šli na Pecny a teď toto. Kolik neudělá takový rozdíl jako dojít ke stejnému místu dvěma různými směry. Skřítek-Pecny naprostá bomba. Praděd-Břidličná hora škoda mluvit nebo psát. Nejde jen o výhledy po trase. Jde i o trasu samotnou. Ze Skřítka na Pecny jdete přes les, sem tam výhledy, pak skály, pak zase les. Je to nesmírně pestré, náročné, super zábavné.

Závěr

Chtěl jsem dokončit jesenickou část E3 a to se povedlo. Od Pradědu přes Keprník a Smrk (i když je kousek vedle) až po Králický Sněžník, splněno. Ačkoliv to tak z textu nevypadá, je to významný milník a jsem za něj skutečně rád. Spojíte jednotlivé články do celku, které do sebe zapadnou jako zip a vytvoří celek. Dnešní pětivrcholovka vyšla na 19,5km. Z Ovčárny na Hvězdu jsem šel pěšky. 35.183 kroků.

Video se spustí po kliknutí na obrízek níže: