Fotografie je jako malba, hudba, sochařství a jiná umělecká tvorba. Umění je zcela subjektivní záležitostí. Může vzinikat plánovaně nebo náhodně. A pokud někde shledáte vzorec, pak je to vytvořený styl umělce. Nelze aplikovat univerzální pravidla na všechno a pro všechny. Umění vnímá každý po svém. Co je pro jednoho člověka umění, pro jiného ne. Důležité je, co je umění pro vaše oko, ucho, vnímání, pocit. Tím se řiďte. Lidé kolem vás nemají pozitivní ohlas na vaše vnímání umění nebo umění, které tvoříte? Živí vás tito lidé? Dohazují vám nové kontakty a jinak pomáhají vaší kariéře? Pokud ne, pak má jejich názor nulovou váhu a jako nepotřebné negativisty je jednoduše ignorujte nebo nejlépe zcela vyškrtněte ze své blízkosti.

Sleduji na Facebooku, Instagramu a na jiných sociálních sítích různé umělce. Mají něco společného? Vůbec. A o tom to je. To mě baví. Diverzita.

• Pravidlo třetin, negativní prostor, neusekávat klouby a končetiny a další pravidla

Jde o naprostý nesmysl. Jestliže chcete vytvářet plechové výlisky na CNC stroji nebo vyrábět strojovou výrobou tisíc kusů stejného výrobku, pak ano, dodržujete pravidla, protože musíte. Výrobky prochází kontrolou a odchylka o 1 mm znamená vyřazení výrobku s označením zmetek. Umění není strojová výroba. Tvoříte neustále něco nového. Nechcete se opakovat. Nechcete mít tisíc stejných fotek, písniček, soch jako přes kopírák. Sem se ani žádná pravidla nehodí. Jejich použití nedává absolutně žádný smysl. Umění je celé o pohledu jedince. Vysoce subjektivní záležitost. Chcete přesto používat pravidla? Prosím. Počítejte ale s tím, že budete jako statisíce jiných.

Hlavní objekt nesmí být uprostřed fotografie, ale musí být v bodech protnutí mřížky (pravidlo třetin). Bla bla bla. Postavte si objekt zájmu, kam chcete. Jakou v tom vidíte vědu? Myslíte si, že vám světové fotobanky jako Shutterstock nebo Adobe takovou fotku odmítnou? Protože nesplňuje pravidla, kterými jste zatíženi vy nebo uživatelé sociálních sítí? Omyl. Chcete někomu na fotce „useknout“ ořezem končetiny? A proč ne? Je libo někoho na fotce částečně skalpovat a useknout vršek hlavy? Ovšem, že je to možné. Drží vám snad někdo při editaci u hlavy pistoli a klade si podmínky? Je to vaše fotka a vaše znázornění, vaše tvorba.

 Jen si schválně najděte na googlu seznam nejznámějších, nejvlivnějších fotografů od počátku focení dosud. Budete se hodně divit, kolik ořezaných hlav, končetin a dalších porušených „pravidel“ uvidíte. A víte co? Kvůli tomu jsou známí. Po cvakači (to je můj název pro toho uživatele sociálních sítí, který ve foto skupinách rád poučuje o pravidlech, ale nikdo neví, že tento rádoby fotograf existuje, jeho výtvory nikoho nezajímají) dodržujícího pravidla neštěkne pes.

Například slovinská fotografka Jovana Rikalo. Na mnoha fotkách v portfoliu na webu usekne vršek hlav několika modelkám. Jovana je jednou z nejžádanějších fine art, fantasy fotografek světa mimochodem. 

• Moderní svět si žádá barevnou fotografii

Zde uznávám moji neobjektivnost názoru, neochotu přiznání argumentů protistrany, jelikož tvrdím, že černobílá fotografie čehokoliv je plnější, zábavnější, podnětnější než jakákoliv barevná fotografie, ale to nic nemění na faktu, že existují slavní fotografové krajin, kteří fotí černobíle. Bum, to je rána, co? Fotit krajiny černobíle. Jaká to ohavnost.

Omyl.

Všichni známe fotografy černobílých portrétů. Nikdo proti tomu nic nenamítá, bere se za samozřejmé. Proč by nemohlo fungovat focení krajiny černobíle? Ono funguje, jen to někdo nechce nebo není schopen vnímat, vidět. Jsou takoví fotografové slavní? Co byste řekli? Jen tak si napište do googlu: most famous photographers black and white landscapes. Google nabídne tolik stránek, že máte čtení ke studiu na měsíce. Kdybych uměl z poloviny nafotit černobíle krajinu jako oni, můžu se titulovat slavným.

Obecně vzato. Černobíle se dá nafotit vše, co zvládnete barevně. Mnohdy lépe. Zde zmíním Rankina. Rankin je fotograf, který fotí černobílé portréty. „Černobílá fotka, natož portrét, to zvládne každý.“ Ani v nejmenším. Rankin fotí největší hvězdy hudební, filmové scény. Ovládá černobílou fotografii jako málokdo.

• Na skvělé fotky nepotřebujete nejdražší fotoaparáty, objektivy nebo víc megapixelů

U tohoto bodu bohužel platí, že dražší technika a více megapixelů v naprosté většině případů dělá lepší fotky i videa. Prošel jsem si tím i já sám. Zatvrzelost, jak s málem dokážu hodně. Blbost. Koupíte si sklo a tělo ve vašem budgetu (Sony A7ii + Sony 50mm 1.8). Fotíte a říkáte si, jak to, že moje fotka vypadá o tolik hůř, než fotky porovnatelné (objekt, scéna, světlo atd.)? Odpověď je naprosto jednoduchá. Vaše tělo, sklo stojí za kulové.

Nejde porovnávat kvalitu APS-C, Full frame a Medium format foťáků. Stejně tak je to i se skly. Mám APS-C kamerku na focení momentek, stejně tak na video. Sony ZV-1. Pak mám profi techniku Sony Full framy a několik objektivů. Dá se video výstup porovnat mezi ASP-C a Full framem? Ale kdeže. A o fotkách nepíšu ani odstavec, odbydu jedním slovem. Neporovnatelné. No a Medium format foťáky jsou to samé. Jen se podívejte na fotky z Hasellbladu a porovnejte s Full framem. Těch 50+ megapixelů u Medium format foťáků je zatraceně znát. Nedívejte se na fotky na sociálních sítích. Fb, IG komprimují a snižují velikost fotek na minimum. Vše pak vypadá stejně. Posaďte vedle sebe plný výstup z Hasselbladu a z Full framu. Mně osobně šla z Medium formátu brada dolů. Mimojiné barevný výstup Hasselbladu je naprostá špička. V roce 2024 pro jakýkoliv full frame absolutně nedosažitelná.

Zmíním i nějaká skla. Například budgetovku Sony 50mm f/1.8. Sklo za 5 tisíc. Totální shit. Focus breathing jako kráva. Zázrak, že to vůbec po 5 minutách zaostří. Barevné provedení jako vyblitá pastelová batik fantazie na triku tisíckrát opraná v pračce na 90°C. Naproti tomu Sigma 28-70mm f/2.8, ano zoom, zaostří špičkovou rychlostí i v šeru, barevný výstup nesrovnatelný a cenovka 27 tisíc. Krásné fotky. Nakonec skla Sony řady GM (grand master). Tahle skla se pohybují kolem cenovky 40-45 tisíc. A ta cena je na kvalitě poznat i amatérským okem. Ne, že ne. Vedle těch se může jít zmíněná Sigma klouzat.

Video. Kamery na filmování (třeba ty, které jsou schválené Netflixem, protože to přece chcete, ověřenou kvalitu) se pohybují v cenovce 150 tisíc a výš. A to jsem na ceně za použitý stroj x let starý. Mnohem vyšší ceny (250+ tisíc) jsou za novější stroje. Že je za to ojeté auto? Ano.

Jistě, že video zvládne i APS-C i Full frame foťák. Když jsme u toho, video zvládne i váš mobil za 2 tisíce, který máte na stole nebo v kapse. Když s ním něco natočíte, myslíte si, že to stačí pro Netlix nebo cokoliv náročnějšího než Facebook, Instagram? Ne. Konzumenti jsou čím dál náročnější. Na co dříve stačil mobil, na to dnes už profi full frame nestačí. Nároky na kvalitu obrazu stoupají.

Nemáte 150 tisíc na Medium formát plus 60 tisíc za sklo pro pořádné profi fotky? Kupte si Sony A7iv + GM skla. Jediná šance, jak se přiblížit co nejvíc. Je to i tak drahé (100 tisíc na tělo a jedno sklo). Ale ceny lepší nebudou a vůbec nepadají. Letos spadla akorát cena za Sony A7ii. To je foťák lehce za zenitem, který používám do deště, na túry a jiné akce, do kterých bych A7iii ze strachu o poškození nevzal. Za kvalitu se platí. Ne, že bych se nebál o A7ii. I tak mě stála 34 tisíc, takže ano, pečuji o ni. Ale A7iii byla dražší. Zapomeňte, že vaše fotky budou vypadat skvěle s budgetovým řešením. Tělo má sice podstatnou roli, ale větší má sklo. I starší model dokáže vykouzlit parádní fotku s prémiovým objektivem.

Na druhou stranu. Jestliže narazíte na jackpot = zákazníky, kterým stačí fotky z mobilu, a těm předvedete fotky z nějaké Sony A7 první generace a s naprosto shitovským sklem jako je Sony 50mm 1.8, bude se jim výstup líbit, pak gratuluji, držte se jich a modlete se, aby nešli na internet, ke konkurenci a neuměli porovnávat.

• Kde začít? Jedině přece TFP formou/profi modelkou

Jedno je horší než druhé ze kteréhokoliv úhlu. Začneme TFP formou. Nedělejte to. Chcete fotit různé lidi, různá témata. Chápu. TFP model/ka mají fotky zdarma do portfolia, zapózují si, naučí se od vás nějaké pózy a pochytí info o samotném procesu focení. Vy si zafotíte, vyzkoušíte situace, světla, blesky atd. Klidně se můžete domluvit na použití fotek pro svoje účely. Vše závisí na druhu smlouvy a jejím znění. Teoreticky skvělá věc. Všichni spokojení. Stejně jako komunismus to skvěle vypadá jako myšlenka, ale v reálu se jedná o katastrofu.

Zkusil jsem a rychle od TFP upustil. Možná udělám ještě někdy výjimku, ale to bude ze souhry specifických důvodů. TFP model/ka se z 99% na domluvenou schůzku nedostaví. Stalo se mi. Nechápu takové lidi. Marníte čas i peníze. Nedostaví se proto, že není vybrána žádná finanční záloha, a protože TFP vyznavači jsou velmi zvláštní lidé, kteří se sice chtějí nechat odfotit profíkem nebo profi výbavou, ale nemají ani korunu na normální focení, a když už mají tu možnost a schyluje se k TFP focení, tak stejně nepřijdou. Na to dochází slova.

Dále tu máme TFP rádoby fotografy. Bože, jelita jeden vedle druhého. Dělají jen ostudu nám, kteří jsme do TFP šli s jasnou představou a podmínkami. Kvůli vám je pak celé TFP nepoužitelné. Přidáte se do největší skupiny ohledně TFP na Facebooku a nestačíte se divit, kam jste se to dostali! Ti lidé by neměli mít volební právo. Úplně mimo realitu i jakékoliv přemýšlecí schopnosti. U posledního příspěvku mi tam nějaký jouda „radil“, jak že vlastně na to focení a jak bych měl dělat to nebo ono. Největší profík na světě. Chlapče, jsi úplně mimo. Pokud bych si nechal někdy radit, tak jedině od lidí jako Rankin nebo jiní velikáni. Jinými slovy od lidí, kteří se dostali tam, kde chci být já ke konci kariéry. Ti mohou rozdávat rady. A ne kdejaký šmudla, který rád poslouchá ty své hloupé výplody ve svém hloupém, malém mikrosvětě. A nejhorší na tom bylo, že ten trouba dostával lajky dalších hloupých šmudlů jako on sám. Taková je realita všedního dne. Nejvíc vokální, nejvíc se vyjadřující člověk dostane pozornost, i když je prokázáno, že právě tito nestojí za nic.

Když jsme u těch FB skupin. Natrefil jsem na jednu s názvem „Studie internetových idiotů“. Členové této skupiny běžte do skupiny TFP modelky, fotografové a máte materiál k smíchu do konce života.

No a nakonec je tu kategorie profi modelek a modelů. Ti se prezentují na stránkách typu pojdfotit.cz a ještě jedné, jejíž název mi pro samou prestiž vypadl a nehodlám se ani obtěžovat s 20 sekundovým googlením. Natrefil jsem tam na 3 rozumné domluvy a na 1 úplně vypatlané stvoření (modelku). Zbylých, cca 100 lidí, kteří inzerát viděli, se neozvali. Pochopitelně. Když chci nafotit nápad, tak je to pro velmi úzký vzorek lidí a pro danou chvíli. Měl jsem na to stanoven jeden den, jedno datum, kdy bylo vše domluvené a předjednané. Bez specifických podmínek by to nebyl nápad, ale bohapusté cvakání. S tím se počítalo. Rozeberu trochu více tu holčinu. Vy jste modelky a určujete si cenu, za kterou budete pózovat. To je vše, co tak můžete. Modelek je na výběr opravdu dost. Tisíce. A to jen v té naší malinké republice. Fotograf je ten, který určuje podmínky. Co chce fotit, kde to chce fotit a kdy se máte dostavit, jak. Sepisuje se smlouva o provedení focení s podmínkami. Je to jako každá jiná smlouva. Ta nádhera si určovala podmínky, jako by byla Miss World, poučovala mě, fotografa. Nechal jsem si poradit, poučit se od rádoby zkušené dámy a zaplatil si její pózování a rady? Takového… Ať jde poučovat za kasu Alberta, Billy nebo Tesca. Nazdar krasavice inteligentní.

Za profi modely/ky platíte tisíce na hodinu. Sotva jste si koupili výbavu za 150 tisíc, tak ještě chcete živit modelku, na které se budete učit ostřit a nastavovat odraznou desku, softbox? Ale notak. A proto je do začátku úplná hloupost řešit profi model/ku. Tohle si pořešte až v době, kdy se nudíte, topíte se v penězích a víte, že vaše klientela by nedokázala pokrýt realizaci extravagantního nápadu.  

Vše je o lidech. Neříkám, že nenatrefíte na rozumného člověka, modela, modelku, ale takových je jako šafránu. Příroda se vyřádila na tělesné schránce, kterou vyšperkovala, ale už nezbyla energie ani zdroje na rozum. S kým budu dělat? Je mi naprosto fuk, jestli je člověk před foťákem amatér nebo profík. Já si s klientem, modelem musím lidsky sednout. Musí být jasná domluva, musíme si rozumět a být na stejné vlně. Troubu, který bude poučovat a myslet si o sobě, kolik toho neví, jak školí, tak ať si fotí někdo jiný. Někdo, komu nevadí, že mu do prácekdokoliv kafrá. Čemuž předchází osobní schůzka a domluva. Tam vše poznáte. Když to nebude fungovat, přijdete o peníze, o čas, opotřebováváte drahou techniku a na fotkách bude jakákoliv negativní atmosféra znát takovým způsobem, že můžete veškerý materiál z toho dne smazat.

• Osobní setkání před focením je v dnešní době zbytečné

Není a každý, kdo to myslí s focením trochu vážně, chce se ke svým klientům chovat na úrovni, by měl trvat na osobní schůzce před focením. Máte jedinečnou možnost potenciálnímu klientovi předvést svoje portfolio album, fotky, obrazy. Seznámit se s klientem. Nechat klienta, aby se s vámi a vaší prací seznámil. Vysvětlit si, co chce fotit, jakou má představu focení, jaký si představuje výsledek? Klient vidí váš styl. Potřeba setkání je vzájemná k co nejlepšímu výsledku. Taková konverzace se těžko a dlouze vede po e-mailu nebo po telefonu. Klient se s vámi seznámí, vy s ním. Hned máte jasno v tom, jak bude spolupráce fungovat či nebude. Musíte mít přijatelnou chemii. Pokud ji jako fotograf necítíte, pošlete klienta ke konkurenci. Nic na tom není špatného. Děláte vysoce individuální práci. Nelze aplikovat vše stejně na všechny. S někým si sednete a s někým ne. Při odmítnutí klienta, víte, že by spolupráce nefungovala, mu dáte možnost najít náhradního fotografa, sobě ušetříte nepříjemné chvíle a stále vypadáte profesionálně, situaci jste zvládli profesionálně. 

Zmíním zde jeden typ klienta, který neberu a nebudu brát: "Nechám to na vás. Nemám konkrétní představu." Ať pak uděláte svoji práci jakkoliv, sebelépe, bude pro klienta něco špatně. Nebude se mu líbit to nebo ono. I kdyby byla práce dokonalá. Najde si, vytvoří si problém. Protože takový klient je sám problém. Neví, co chce. Když to dostane, je to špatně. Takoví vás pak ještě budou poučovat. Zbožňujete se necávat poučovat od takových, kteří v životě nedokázali ani čtvrtinu toho, co vy? Prosím, ignorujte tento odstaveček. Jak je libo. 

Závěr

Chcete být sám sebou a fotit svým unikátním stylem, způsobem? Udělejte to! Odprostěte se od povrchnosti a pravidel. To vše je pro amatéry, kteří jimi zůstanou a nikam se neposunou. Experimentujte. Zkoušejte smíchat několik stylů, které se vám líbí. Můžete tak snadno vytvořit vlastní styl. Někomu to zabere půl roku, někomu celý život. Známým se stanete jen tak, že budete dělat cokoliv jinak, než dělá milion jiných lidí. Nebo ten typ lidí, který žije jen podle přesných stanov. Všechno pro ně musí být exaktní, všechno musí popisovat přesným názvem, všechno se musí rozebírat do detailu a podobné žabomyší puntičkářské nesmysly. A běda, když to tak není. To je pak jejich mikrokosmos totálně rozhozen, na spadnutí a jsou ztoho nemocní. Komické. Našli jste se v posledním zmíněném? Pak se na jakoukoliv uměleckou tvorbu nehodíte. Nikdo nemůže dělat vše a nikdo se nehodí na cokoliv. Žabomyší puntičkáři se hodí na úředníky. Kreativita je nesvazující svoboda.